Čím jsem starší, tím radši se vracím na místa, kde to znám. Mívala jsem v sobě před lety jakési nutkání, které mě pohánělo poznávat nové země, nové lidi, nové situace.

Naší tělesné schránce se občas dějí věci, které nám znepříjemňují život.

Mého 11letého synovce překvapilo, že už mám dost šedivých vlasů. Do jisté míry by se to z jeho puberťáckého slovníku dalo kulantně přeložit, jako že ho to pohoršilo. Vlastně se mu nedivím. Žije ve světě, kde většina žen, které jsou i o generaci starší než já, mají vlasy barvené.

Že je Den matek jsem zjistila včera pohledem do kalendáře, než jsem šla spát. Takže jsem sice stihla poslat mamce pusu, ale nestihla jsem k tomu nic napsat sem.

Už přes dva týdny se nás drží chřipka a nějak se jí od nás nechce. Asi to tu máme hezký nebo co. Naštěstí je shovívavá, takže jedeme s dětmi na střídačku, aby byl vždycky někdo funkční a mohl se starat o ty nemohoucí.

Přemýšlím, odkud začít. Nechci, aby tenhle článek zněl uraženě. Dala jsem si dva týdny, abych měla od toho, co se stalo, odstup. Myslím, že ho už mám. Doufám. Pocity nespravedlnosti přešly do něčeho, co bych popsala spíš jako uvědomění si, že jediné, co mě může zklamat, jsou mé vlastní mylné představy. Zkusím to popsat co nejvíc věcně, snad to...

Tenhle blog jsem začala psát asi půl roku poté, co se mi narodilo druhé dítě. Rodičovství pro mě bylo nové a objevovala jsem v něm spoustu převratných zjištění. Pokud máte malé děti, tak ten pocit dokážete popsat asi mnohem barvitěji, než jen "že se vám život převrátil naruby".

"Od této chvíle budu podávat trestní oznámení, kdykoliv někoho uvídím zpochybňovat ruské válečné zločiny," napsal jeden můj přítel na Facebooku..

Poslední dva roky jsem vystavená většímu počtu nesouhlasných komentářů, některé by se možná daly nazvat hejty. Nepíšu to proto, abych si stěžovala. Vzhledem k tomu, že se vyjadřuju k současnému dění, s tím počítám. (A chápu, proč mnoho blogerů mlčí a píší dál o svém tématu.)

Veronika Hurdová: Představuju si ji jako látku, ze které je utkáno všechno na tomto světě. V mé hlavě je růžovo-žlutá, vypadá trochu jako jahodovo-vanilková zmrzlina, když se rozpustí na dně poháru a lžičkou jemně promíchá.