"Bůh se směje, když člověk dělá věci s radostí a v lehkosti," říká Božidara, když jí dcera vytýká, že peče koláče od oka - bez receptu a váhy. A přesto vždycky dopadnou skvěle! Nebo možná právě proto?

Na jaře jsem se začala učit portugalsky. Jde mi to celkem dobře a rychle s učitelkou postupuju kupředu k mému cíli: domluvit se v zemi, kterou jsem si v posledních letech zamilovala.
Při našich lekcích vnímám obrovský posun od doby, kdy jsem se cizí jazyky učila v minulosti. Nebojím se mluvit. A nebojím se chybovat.

Praktikování zenu je snadné. Když je člověk sám.

"Zastřelte je," křičeli, "zastřelte ty židovský psy!"

Jsem neskutečně vděčná za to, že naprostou většinu času, třeba 95 %, trávím tak, jak chci.

Přemýšlím, jestli se někomu honí něco podobného hlavou. Zkusím to co nejsrozumitelněji vysvětlit a když tak se mi hlašte. Když čtu knížky o kvantové fyzice, vždycky se dřív nebo později narazí na roli vědomí. Vědomý pozorovatel má na kvantové úrovni totiž vliv na to, jak konkrétní pokus dopadne.

Dneska sem dám něco, co asi nebude zajímat úplně každého, ale já jsem tím teď okouzlená, tak to stejně napíšu.

Od stolu za mými zády létaly různé rozkazy.
Z jejich tónu jsem si nebyla jistá, jestli jsou směrované dětem nebo psovi. Nebyla to první ani poslední rodina, která takto hrubě komunikovala s dětmi.

Pokud jste dlouhodobí čtenáři mého blogu, možná jste si všimli, že přezdívka, pod kterou jsem doposud psala, se postupně vytratila. Na sociálních sítích už vystupuju pod svým občanským jménem a mám i tenhle nový web.

Jestli si dobře vzpomínám, poslední větší článek o našem domškoláctví jsem psala před třemi lety. Byl to dopis budoucím domškoláckým prvňákům a jejich rodičům, aby věděli, co je čeká. Teď jsem si ho po letech pročítala a víceméně souhlasím se všemi hlavními body, co jsem tehdy napsala.