Tyhle dvě fotky od sebe dělí víc než pět let.
A zatímco ta skála a já jsme se vůbec nezměnily (zázrak!), děti jsou dvakrát takové.
Fotka ale stejně neukáže to, jakou proměnou jsme prošli uvnitř.

Kdysi jsem četla knížku, ve které mimozemská rasa používala osmičkovou soustavu. Jeden pozemský lingvista se v ní naučil nejen převádět čísla do desítkové soustavy, ale i rychle provádět výpočty. Přišlo mi to tehdy fascinující.
Je to ale skutečně tak fascinující? To, že používáme desítkovou soustavu, je čistá náhoda. Ano, přispělo k ní asi těch...

"Zážitky nemusejí být pozitivní. Stačí, když jsou intenzivní," říkával Honza. Zpravidla mě tím sral, protože to citoval většinou ve chvílích, kdy jsem ryla držkou v hlíně.Na klasické odpočinkové dovolené jsme spolu moc nejezdili.

Jsem už sice 20 let Pražanda, ale bydlím na kraji města. Kdykoli potřebuju, můžu se jít vyvenčit do skorodivočiny. A potřebuju to několikrát do týdne.
Ráda se toulám sama.

Když o sobě někdo říká, že je "vědomý" nebo "duchovně zaměřený" nebo "oproštěný od ega" nebo "probuzený", jsem ostražitá.
Ono teda... asi skoro nikdo to neřekne takhle přímo.
Na sítích tito lidé sdílejí inspirativní texty.
Moudré citáty.
Příběhy, na jejichž konci je velké aha.
Vnějšími mimikry často taky splňují dress code ezo-světa. Barevné volné...

"Nuda je základní evoluční faktor, pánové. Kdy ses naposled nudil?"
Zamyslel jsem se a zavrtěl hlavou. "To fakt nevím."
"A proto se nikam neposouváš!" Jíra se opatrně napil a utřel si pusu kapesníkem. "Děti se přestaly nudit. A to je špatně. Povede to k degeneraci celý společnosti."

Navazuju na včerejší téma "rodičovského štítu", kde jsem rozvíjela myšlenku, kdy je jeho odložení předčasné a kdy už je zas pozdě.
Dneska bych chtěla zmínit ještě jednu důležitou věc, a to KDE tento štít aplikujeme.

"Mami, ty jsi takovej náš štít. Chráníš nás, dokud nejsme nachystaný. A když jsme nachystaný, tak nás vykopneš ven.
Jakože my si někdy myslíme, že ještě nachystaný nejsme. Ale ty to vždycky nějak záhadně poznáš, kdy je dobrej čas."

"To je čub*a," počastovala mě včera protihráčka na beachi po prohraném balónu.
"Já to slyším," říkám s úsměvem, protože ve sportu občas lítají sprostá slova a nic to neznamená.
"A to ti vadí? Nebo by se ti víc líbilo *****?"
"Říkej mi, jak chceš. Mně když se to nelíbí, tak to nepřijmu a nechám to tomu, kdo mě chtěl podarovat."...

"Počkej, až přijde období prvního vzdoru!"
A tak jsem čekala, a nic.
"Počkej, až ti začnou vzdorovat, když půjdou do puberty!"
A tak stále čekám.