Sprostá slova u dětí

Čtu po večerech dětem knížku Božidara. Grétka si oblíbila jednu větu, kterou v románu plísní matka svou dceru za nevhodné vyjadřování. "Růženo! Tvůj slovník!"
"To jsem ráda," říkám, "že sis zapamatovala zrovna tuhle větu, a ne třeba tu, že 'Škola je píča'".
"Já si ji pamatuju, mami. Ale nechci ji říkat, když přesně nevím, o co jde."
"Píča? Píča je hanlivě dámské přirození," vysvětluju poctivě jakožto liberální cool matka.
Gréta protočí oči. "To já vim. Ale v tý škole jsem nikdy nebyla."
#zabila #unschoolerka
--
Zdaleka nejčastější dotaz, který mi k Božidaře chodí, je, zda se do ní můžou pustit teenageři, kterým se líbily mé knížky o Agnes.
Inu...
Kniha je primárně určena dospělým, nicméně příběh je srozumitelný i dětem od cca 10 let.
Myšlenky možná nechytnou úplně všechny, ale nevadí jim to. (Vyzkoušeno na vlastních potomcích.)
Za důležité však považuju zmínit, že (jak už podtitul napovídá) v knížce čas od času padne nějaké to sprosté slovo. A také se sem tam pije víno či kouří tráva. Ani jedno není samoúčelné a má to v knize svůj význam, ale nechci to prozrazovat, abych nespojlerovala.
Čili velmi záleží, jak to doma máte nastavené a zda o takových věcech spolu mluvíte. My třeba ano, ale chápu, že to může mít každý jinak, tak radši varuju předem.
Zrovna jsem si psala s jednou maminkou, jejíž 8letá dcera se pustila tajně do čtení Božidary. Dostalo se mi upřímného poděkování, že jsem jí ušetřila přednášku na téma sprostá slova. Takže asi tak.