Zvykli jsme si, že pokud jsme nespokojení, vyřeší to za nás někdo jiný

Pan Roman mi pod jeden z příspěvků napsal: "Tohle téma se tady objevuje pořád dokola v různých obměnách a to už je vážně NUDA. Zkuste vymyslet něco nového a zábavného."
Určitě souhlasím, že témata mých příspěvků se za těch devět let opakují.
Jednak je to proto, že u některých věcí mám pocit, že i kdybychom si je připomínali denně, tak je to stejně málo.
Jednak proto, že moje paměť je dost mizerná.
U tohohle konkrétního příspěvku jsem si vzpomněla, že na podobné téma jsem psala článek v roce 2018.
Jiná čtenářka však neváhala a přispěchala s důkazním materiálem, že jsem o něčem podobném psala již na jaře 2021 a že se tudíž též nudí.
No. Já tomu vlastně rozumím. Taky se mi často stane, že někoho na sítích sleduju a přestaně mě bavit. V takovém případě prostě zmáčknu kouzelné tlačítko "Unfollow" a mám svatý klid.
Chápu, že stejně tak vás můžu přestat bavit já.
Inu, pak pokud mohu doporučit, prostě jděte použijte postup uvedený výše a dále užívejte svatého klidu.
Ale nechtějte po mně prosím, abych vymýšlela "něco nového a zábavného".
To je čistě v mé kompetenci (a i zájmu, poud chci být v kontaktu se svými čtenáři).
Nejsem veřejnoprávní televize. Nevybírám poplatky od koncesionářů.
Jakkoli tipy na zajímavé knížky, dokumenty či články vítám, není mou povinností nikoho bavit.
Teď napíšu něco nudného a rozhodně se budu opakovat, ale zrovna toto leží dle mne v kategorii "hyperdůležité":
Mnoho z nás se naučilo předávat zodpovědnost za svůj život na druhé.
Zvykli jsme si, že pokud jsme nespokojení, vyřeší to za nás někdo jiný.
Osobně tuto sílící celospolečenskou tendenci považuji za člověku škodlivou. Velmi škodlivou. V jakékoli oblasti lidského konání.
Pojďme prosím být dospělí a nedožadujme se našich "práv" tam, kde bychom bez ztráty kytičky mohli uplatnit vlastní sílu, rozhodnost a případně i naši největší svobodu: svobodu odejít.
Děkuj, Veru