Je blokování diskutujících porušením svobody slova?

Poslední dva roky jsem vystavená většímu počtu nesouhlasných komentářů, některé by se možná daly nazvat hejty. Nepíšu to proto, abych si stěžovala. Vzhledem k tomu, že se vyjadřuju k současnému dění, s tím počítám. (A chápu, proč mnoho blogerů mlčí a píší dál o svém tématu.)

Pro mě to není nijak nepříjemné. Máloco se mě dotkne osobně. Vzpomínám si cca před čtyřmi roky, když mi jedna žena psala, že jsem si napsáním knížky a přednášením o smrti vystavěla byznys na hrobu manžela. To mě skutečně bolelo. Od té doby si nepamatuju, že bych se urazila. Je to díky kombinaci mé povahy a také toho, že se v online prostoru pohybuju už celkem dlouho. A pak asi také tím, že supertěžkým už jsem si prošla a ve srovnání s tím jsou komentáře na sítích legrační. Jsem za to vděčná, protože jinak bych už zřejmě dávno skončila se psaním.

Přesto však občas někoho na sítích zablokuju. Za těch osm let blogu je to kolem dvaceti lidí. Důvod? Nedodržují mnou daná pravidla diskuze. Tohle zní možná drsně. Ale zkusím to vysvětlit.

Pod svými příspěvky se snažím držet jakýsi standard diskuze. Protože mám zkušenost, že jeden zkažený hrozen rychle nakazí celý sud. Ne vždy všechno odchytím, ale pokud narazím na to, že někdo má pravidla porušuje, nejprve ho na to upozorním a dám mu varování.

Pravidla mám pouze dvě: 1) Žádné vulgarismy. 2) Držení se tématu diskuze.

Bod jedna je celkem jednoduchý a většinou stačí jednou upozornit a je klid.

Bod dva se mi ale jeví o poznání složitější vysvětlit. Nikdy jsem nikoho nezablokovala proto, že by si myslel něco jiného než já. Naopak, exkurze do hlav jiných lidí vítám, živá diskuze mi přijde skvělá a pod svými příspěvky ji chci.

Je tedy úplně v pohodě napsat: "Nesouhlasím s vámi, myslím si to a to, protože..."

Co naopak pod svými články nechci podporovat, jsou urážky ad hominem, kdy jedna osoba útočí na druhou. Nejčastěji jsem terčem (logicky) já, ale úplně stejně to posuzuji i u jiných diskutujících. Pokud jde o mě, tak jak už jsem psala: těmito osobními narážkami se necítím v naprosté většině dotčená. Problém, který s tím mám, je dvojí: 1) Komentáře jsou mimo téma. 2) Plevelení diskuze.

Ad 1) Komentáře jsou mimo téma

Uvedu příklady z poslední doby, které se objevily pod článkem, kde jsem srovnávala podobnosti covidu 19 a války na Ukrajině z hlediska vlivu na některé společenské jevy:

"Třeba to (Veronika Hurdová) někde hluboko v sobě tuší, jen to chce čas, aby jí to doopravdy došlo a třeba se ještě dočkáme proměny. A nebo je to prostě drsné PR, které ji živí, má pocit, že musí uživit své tři děti a bojí se, že kdyby otočila, přijde o své fanoušky, kteří si kupují její knihy a chodí na přednášky."

"Veroniku jsem az do covidu povazovala ze fakt chytrou a vtipnou, bavily me clanky na blogu (i kdyz ne vzdycky jsem souhlasila) a knizku Moje mila smrti jsem nadsene precela 2x. Nevim, jestli je to tim, ze ji ego prerostlo pres hlavu, nebo jestli je vazne placena, aby svym lajkerum vymyvala mozek, ale asi se s tim neda nic delat. To co tady pise je proste cire zlo."

Výše zmíněné komentáře se nijak netýkají článku. Kdyby jejich autoři zůstali u jednoho příspěvku, možná bych to nechala být. Ale během pár dní byli s to vyprodukovat mnoho takových v podobném znění, čímž se dostáváme k...

Ad 2) Plevelení diskuze

Pokud je diskuze k tématu, slušná a konstruktivní, pak samozřejmě jen dobře. Pokud ale někdo pod článek např. o chovu koček napíše dvacet příspěvků o tom, že kdo nechová psy, je vůl a měl by se nad sebou zamyslet, považuju to za plevelení.

Jedna potíž plevelení je, že to při stovkách komentářů denně nestíhám jakožto jediný administrátor uhlídat. (Na konci loňského roku byl toto důvod, proč jsem dočasně přistoupila k uzavření diskuze pod příspěvky na FB.) 

Druhá, mnohem větší potíž je, že to v dlouhodobém měřítku nastavuje standard diskuze, který pod svými příspěvky mít nechci. Vážím si toho, že většina mých sledovatelů diskutuje (byť i s odlišnými názory) velmi slušně. Kdybych se chtěla nořit žumpou, půjdu se podívat do diskuzí na iDnes nebo ČT24.

A zde se dostáváme ke svobodě slova. Dopouštím se porušování svobody slova, když autory podobných příspěvků poprosím, aby si své téma šli řešit kamkoli jinam, kde jsou pravidla jiná?

Podle mne ne. Dotyčným nijak nezakazuju tento názor mít, natož abych je za to persekuovala. Mají na to plné právo. To, o co je žádám, je, aby v mém prostoru dodržovali má pravidla. A pokud je opakovaně nedodržují, požádám je, aby odešli. A pokud i přesto v porušování pravidel pokračují, dám jim ban.

Nepřijde mi to nijak tvrdé. Podobně to vnímám s jakýmikoli jinými poskytovateli prostoru. Tedy např. pokud mě bude chtít zablokovat Facebook či Youtube, nezbyde mi, než to přijmout, jakkoli mi jejich důvody budou připadat třeba hloupé či nelogické. Nemám nic jako "nárok" na svůj Youtube kanál či FB profil. 

Pokud totiž existují konkurenční prostory, kam mohu jít své názory hlásat, je to v pořádku.

Když takto někoho upozorním, že ho vyloučím z diskuzního prostoru pod mými příspěvky, začne se většinou ohánět něčím jako "tak to je ta vaše svoboda slova, co tak propagujete". Rozumím tomu, proč to lidé píší.

Rozhodně souhlasím s tím, že by za své názory neměl být nikdo trestán. Pokud tedy někoho vyloučím z diskuzí pod svým blogem, pak je naprosto v pořádku, když půjde a založí si svůj blog s názvem "Majitelé koček jsou voli" nebo "Veronika Hurdová mi dala ban". Internet je v ČR celkem svobodným prostorem.

Záměrně píšu "celkem svobodným", protože to, s čím velmi nesouhlasím, je porušování svobody slova na úrovni státu. Nikdo z nás si nemohl vybrat, do jakého státu se narodí. Ano, můžeme samozřejmě emigrovat, ale vzhledem k vazbám v rodné zemi je nucená emigrace kvůli názorům často velmi nákladný akt (finančně, emočně, sociálně). 

Zvlášť pak proto, že stát má na našem území monopol na násilí (nutno dodat legální monopol) a může některé názory persekuovat např. odnětím svobody, v méně svobodných zemích pak i horšími prostředky. 

Jsem přesvědčená, že na úrovni státu by se svoboda slova nijak regulovat neměla ze dvou důvodů: 1) Ostrakizovaný jedinec nemá kam jít (resp. má, ale odchod sám o sobě je trestem velmi zásadním). 2) Stát jako jediný může na našem území přistoupit legálně k sankcím, které mohou být pro jedince naprosto zničující. 

Domnívám se proto, že na úrovni státu by neměla být svoboda slova jakkoli omezována, a to obzvláště proto, že dneska možná souhlasíte s tím, které názory jsou potírány či označovány za lež. Ale zítra se naprosto jednoduše můžete se svým viděním světa a "lžemi" ocitnout na druhé straně barikády.