Proč na fotkách všichni působí přirozeně, zatímco vy, když si stoupnete normálně, vypadáte jak debil?

Taky jste si někdy říkali, jak je to možné, že na fotkách všichni působí přirozeně a krásně, zatímco vy, když si stoupnete normálně, vypadáte jak debil?
Dneska jsme trávili odpoledne u tohohle útesu. Byl tam klid, dokud nepřišly dvě mladé turistky. Naše přítomnost je nijak nerušila, a tak jsme ze tří metrů mohli pozorovat, jak takové "přirozené" focení vypadá.
Já jsem ještě stará škola. Na tábor jsme se ségrou vždycky dostaly analogový film s 24 snímky a nazdar. Musely jsme si setsakra rozmyslet, co budeme fotit. Na jeden motiv jedno cvaknutí. Mrknuls? To máš blbý.
Teď už samozřejmě fotím na mobil, zas taková vykopávka nejsem. Ale pořád dělám jednu, občas dvě fotky. To kdyby někdo mrknul.
Pochopila jsem ale, že dneska už se jede úplně jiná liga. Jeden záběr se fotí mockrát. Jakože fakt MOCKRÁT.
S dětmi jsme vypozorovali, že POSTOJ je zásadní, protože když si stoupnete přirozeně, budete vypadat tlustí, unavení a celkově sešlí.
Pokud se ale natočíte bokem, zatáhnete břicho, vystrčíte hrudník, strašlivě se prohnete v zádech a jemně našpulíte či naopak zasněně povolíte rty, vypadáte sice v realitě na chvíli jako debil, ale na fotce je to pak krásný.
No a nejdůležitější pak je okamžitě po focení obrázky zkontrolovat, vybrat ten nejlepší a ZEDITOVAT ho.
Abyste si nemysleli. Když sem dávám fotky, taky je většinou upravuju. Stáhnu přesvětlení. Dorovnám obzor, aby nebyl nakřivo. Oříznu zbytečné okraje.
Jenže dnešní technologie toho zvládnou mnohem víc. Párkrát mi někdo poslal fotku prohnanou filtrem, kde jsem byla já... ale skoro jsem se nepoznala.
Můj normální obličej má jizvičky po akné a pihy od sluníčka. Obočí a oči si nemaluju, na pusu dávám lůj. Zuby nemám rozhodně sněhobílé. Tohle všechno ale jde v šikovných aplikacích na pár kliků napravit. Napravit?
Mně nic z výše zmíněného netrápí. Nepotřebuju vypadat líp, než vypadám. Nechci, aby se mě naživo lekali lidi, kteří do té doby znali jen mou nablýskanou online podobu.
Různými appkami je možné vylepšit si nejen obličej, ale už i tělo. Je to tak jednoduché, že to zvládne i dítě. A to mě právě děsí.
Já jakožto dospělá vím, že na sítích lidé prezentují to, co chtějí, aby si o nich druzí mysleli. (A ano, i já v tomhle směru filtruju, co pustím ven; i když u mě je to spíš dané tím, že si chci chránit soukromý život a držet určitý směr blogu.)
Dokážu se také vyrovnat s tím, že nevypadám jako všechny ty krasavice na fotkách. Je mi jasné, že spousta z těch fotek je prohnaných mnoha vylepšovátky.
Ale jaký obraz si o sobě vytváří mladé slečny, které zatím tenhle odstup nemají a jejich sebevědomí je křehounké?
Nemyslím si, že je dobrá cesta označovat na sítích upravené fotky, jako třeba navrhují odborníci v Norsku. Je to jako dávat batoleti helmu na hlavu a balit rohy do bublinkových fólií. Dítě to sice ochrání, ale nenaučí ho to dávat na sebe pozor.
Mnohem důležitější je dle mne
1) osvěta ohledně toho, že sociální sítě neodrážejí realitu a
2) utužování sebevědomí mladých slečen, aby věděly, že jsou v pořádku přesně takové, jaké jsou.

PS: Tady jedna naše fotka, kdy jsme se snažili napodobit pózy turistek před námi. Grétce jsem dokreslila na plavky šaty, díky čemuž si můžete udělat obrázek o tom, jak šikovná jsem v editaci. Nevim, no. Asi se příště zas vyfotíme radši normálně.